DJ Fun: Hraní na Defected byl splněnej sen!

Asi klasická otázka na DJe. Jak dlouho hrajete?

Už si to snad ani nepamatuju😊 Ale vážně, začínal jsem někdy kolem roku 1986, tehdy ještě na normálních diskoškách. Už v tu dobu jsem ale začal inklinovat především k černé muzice, funku, soulu. Pak následovala dvouletá vojenská služba, byl jsem z těch posledních, které ještě chytla na povinné dva roky. Měl jsem v tom vopruzu i trochu štěstí a dostal jsem příležitost vybudovat tam hudební studio. Krom jiného jsem v kasárnách vojákům k pochodovým cvičením vyhrával aktuální hity nahrané tehdy z německých a rakouských rádií, jiným způsobem ses totiž na vojně v komunistickým Československu k takový hudbě neměl možnost dostat. Vrátil jsem se akorát po revoluci, z Prahy se přestěhoval do Hradce, kde jsem měl část své rodiny. A zde jsem dostal nabídku z jednoho podniku být tam rezidentní DJ. Nebylo to ovšem úplně jednoduchý, protože tehdy tady všichni poslouchali Modern Talking, Eltona Johna, Sandru apod. No a já hrál Prince, Jacksona, De La Soul a vůbec první hip hopový pecky a vlastně i první houseovky, o kterých jsem ani nevěděl, že se tomu říká house (to byla tehdy například Lisa Stansfield, v té době ještě s kapelou Coldcut a jejich klubová hymna People Hold On). Hodně lidí si klepalo na čelo, co to jako hraju a ostatní místní, ještě komunistickou dobou odchovaný dýdžejové mi říkali: to nemůžeš hrát tohleto, to je na lidi moc těžký, musíš hrát to, co chtěj. A majitel mě kolikrát taky mluvil do duše a přemlouval, ať aspoň zahraju nějaký ploužáky. Tohle vše jsem ale tvrdošijně odmítal😊 I tak měl šéf asi svatou trpělivost, protože jsem tam vydržel skoro dva roky. A dokonce tam i pár (ale fakt jen pár) mladejch začalo chodit přímo na tu „moji“ music. No a v 92. jsem dostal „lano“ z tehdy nejposlouchanějšího hradeckého soukromého rádia Labe a tam jsem měl několik svých pořadů s černou a taneční music a taky hitparádu rádia. Vtipný na tom je, že tehdy, v době, kdy nebyly mobily ani net, mě chodilo týdně od posluchačů tak 300 dopisů s hlasama do TOP 20 a se spoustou puberťáckých výlevů i svěřování se s jejich problémy. Všechno jsem poctivě četl a dodnes toho mám ve sklepě obrovskou bednu. O rádiu mluvim ale hlavně proto, že jsem se tam seznámil s kolegou Vildou Krtičkou (později DJ Motýl), kterej si právě koupil Technicsy, tedy gramce určené k mixování. Do tý doby jsem totiž muziku jen pouštěl, stejně jako tehdy všichni DJs. A tak jsme s Vildou začali trénovat a sami jsme si museli přicházet jak na to. To víš, žádný tutoriály nebyly, ani neměli kde bejt😊 Pak jsme spolu jednoho dne tušim v roce 93 vyrazili do pražského klubu Radost FX a byl s náma amen!😊 Já si tam koupil od Igora Patakyho svoji první houseovou desku (Chubby Chunks – Testament IV) a hned další den jela za dopoledne 3x v rádiu. Tehdy normálně lidi volali na pevnou linku do studia, co to hraju za divnou šílenost😊 House music byla tehdy v Čechách teprve na startu a hrála se jen v pár začínajících underground klubech. Vlastně moje první setkání s celým house setem bylo ještě o pár měsíců dřív a teda ne zrovna pozitivní. Brácha mi dovezl z Prahy kazetu nahranou na jedné z prvních parties s Bidlem a Loutkou a já mu tehdy řekl: „co je to za hnus?“ a „vyhodil“ ho s tim. Pak jí za 2 měsíce přivezl znova, trochu jsme zahulili a mě se asi otevřely obzory😊😊 Totálně mě to dostalo, a proto jsem taky vybídl Vildu, aby se mnou jel do té Radosti. No a o pár týdnů později jsme už spolu s DJ Motýlem začali dělat svoje vlastní house party. Byli jsme první a tehdy taky jediní v Hradci Králové a dalekém okolí. Ze začátku na nás chodilo tak 20 bláznů. Za rok už 200. A pak jsme udělali v hradeckých Šimkových sadech takovej malej Open Airek a to už přišlo 700! A pak se to docela rozjelo… Takže house hraji cca od toho roku 93, uf, takže už 30 let😊

Jaké bylo hrát v době největší slávy House Music?

Největší boom house music u nás začal v druhý půlce devadesátých let. Ta atmosféra v klubech je naprosto nepopsatelná. Žádný telefony v rukách, videa a selfíčka a zevlování, ale nekonečná pařba a jedním slovem euforie! Každej mix a každá pecka, kterou jsi zahrál, byly odměněny bouřlivym křikem s rukama nad hlavou všech clubberů. A nechci, aby to znělo hrozně pateticky ani to nějak idealizovat, ale fakt je prostě ten, že to byl na těch parties taky velkej pocit sounáležitosti mezi těma lidma, prostě takový „brothers and sisters“. Byla to prostě hudební -a nejen hudební-  revoluce. Koncem devadesátek jsem mimochodem otevřel i vlastní klub v Hradci (D.I.S.C.O 2001), kde se postupně vystřídali všichni přední čeští DJs a chodilo tam tehdy až 500 lidí za večer. Utvořila se tam tehdy skvělá komunita příznivců týhle muziky, se spoustou z nich kamarádim dodnes a další lidi, co tam chodili teď po letech náhodně potkávám a vždycky říkaj: “ty vole, dvatisícejednička, to byla doba…“

Jak vznikla Vaše přezdívka DJ Fun?

Přezdívka souvisí právě s tím rádiem. To byl rok 1992, do tý doby nebylo úplně obvyklé, aby tady vystupovali DJs pod nějakým nickem a v rádiích už vůbec. Když jsem tam nastupoval nějak mi začalo připadat blbý představovat se svým jménem, zvlášť když jsem si už začal všímat, jak si říkají DJs v zahraničí. Tehdy jsme si s mojí ženou sedli a docela dlouho vymýšleli, co by se tak hodilo. A protože „za vším hledej ženu“, tak pak najednou ona říká: „hele, ty se na těch diskoškách furt snažíš ty lidi nějak bavit, ze všeho si děláš prdelky a ty Tvoje rapy (spíš to teda byly pokusy o rapování), tak jak se řekne anglicky zábava?“ No a Fun bylo na světě😊

V zahraničí je teď house na vzestupu, myslíte si, že to přijde i do Česka?

No nevím, zda je venku na takovým vzestupu, protože co si budeme vyprávět – mladý generace už poslouchaj něco jinýho. A ukaž mi styl, kterej by vydržel frčet skoro 40 let… Rozdíl je taky dost v tom, že jsme malá zemička a třeba UK nebo obzvlášť USA maj počet obyvatel mnohonásobně větší, takže se tam stále -oproti nám- najdou početný komunity, co house music poslouchaj. Ale myslím, že to ani tam není žádná masivní záležitost. Ostatně vždycky to byl underground a když se z toho u nás začala po roce 2000 stávat pomalu mainstreamová masovka, tak to vlastně postupně house music skoro zabilo. To se myslím stane vždy, když subžánr zkomerční a nabalí se na něj spousta lidí, kteří jen chtějí být „in“, ale přitom duši a kulturu té muziky vůbec necítí a nectí… Na druhou stranu ale musím říct, že třeba v Londýně, ale potažmo asi v celé Anglii a částečně i ve světě house music opět do jisté míry ožila díky počinům kultovního britského labelu Defected. Během posledních šesti sedmi let se do toho pořádně opřeli, začali dělat party ve velkém stylu na Ibize, v Londýně, v Austrálii… a taky dnes již proslulý festival Defected Croatia, kam vždy sezvou totální djskou špičku house scény a její legendy jako Todd Terry, Armand Van Helden, Roger Sanchez atd. Což tedy potřebuje odvahu a taky pořádnej kapitál. No a k tomu šikovně podchytili i internetový rádia svými pořady jako Glitterbox a Defected radio show. Na jejich fesťák do Chorvatska jezdím pravidelně a je pravda, že se tam rok, co rok návštěva zvyšuje a sjíždí se tam house fans z celého světa. Nicméně stále mluvíme o několika tisících a né v řádu desítek tisíc jako na mainstream festivalech. Myslím, že to skvěle vystihl bývalý manažer slavného Derricka Cartera, kterého jsem předloni potkal na pláži poblíž tohoto festivalu, když mi říkal: „Před pár lety jsem si myslel, že house music je mrtvá. Ale to, jak jí Defected dokázali vzkřísit je takovej malej zázrak“! Tak snad se zablýská na lepší časy i u nás, ale popravdě, když slyšim jakejma lacinejma, prvoplánovejma sračkama krměj lidem uši naše rádia i současní mladí DJs (viz třeba tzv. EDM, což není vlastně nic jinýho, než odnož elektronické hudby, která v příbuzné podobě začala vznikat už v devadesátkách pro ty komerčnější posluchače, ale který se tehdy všichni klubeři prostě jen smáli), moc tomu nevěřím. Koneckonců, kultura je zrcadlem společnosti a doby a tu současnou vidíme…

Jako DJ jste vystupoval i v zahraničí. Je zahraniční scéna jiná než ta Česká?

V zahraničí jsem vystupoval několikrát pouze v Černé Hoře, na Slovensku, ve Francii, Chorvatsku, Španělsku… Takže globálně mi to asi úplně nepřísluší hodnotit. Každopádně ale myslím, že u nás byla před dvaceti lety jedna z nejlepších klubových scén na světě, všichni DJs sem chtěli jezdit hrát a třeba klub Radost patřil tehdy dle zahraničních časopisů mezi 20 nej na světě! Dnes bych řekl, že u nás v podstatě už žádná taneční scéna neexistuje. A pokud ano, tak s komerčními žánry. Ještě se tak snad docela drží Drum´n´Bass. Co vím, tak poměrně silnou houseovou scénu má stále Holandsko, samozřejmě Británie a taky Berlín, i když tam bych mluvil spíš o chladnější elektronice, než vyloženě o houseu. A z mých hraní, která byla vždy převážně v oblastech u moře, mohu s jistotou říct, že už z teritoriální povahy nejsou tyhle přímořské národy žádní studení psí čumáci jako středoevropané, maj to prostě v krvi, a tak se i baví, užívají si to maximálně a tu muziku taky mnohem lépe cítí a vnímaj. Hraní tam pro mě byla vždy čirá radost a atmosféra úžasná.

Máte nějaký DJský vzor?

DJský vzor asi žádný nemám. Šel jsem si vždy vlastní cestou. Což ale neznamená, že by se mi nelíbilo hraní jiných DJs. Někteří mě v minulosti určitě i inspirovali, ale vyloženě vzor nemám. To snad spíš idol jako umělce i člověka mám po celý život Elvise😊 I když moje hudba s tou jeho -krom duše- nic moc společnýho nemá😊

Za svou dlouhou kariéru jste hrál v mnoha klubech a festivalech, kde se Vám hrálo nejlépe a na který rád vzpomínáte?

Tohle je těžká otázka. Těch klubů a hraní bylo tisíce. Jak už jsem říkal, fantastické to bylo v Monte Negru a v Chorvatsku. Kolik bylo skvělých hraní třeba ve zmiňované Radosti, nebo i Roxy, Mecce… Ale asi s jistotou mohu říct, že v topu mám tři nezapomenutelné akce: první velký festival Open Air Field, který pořádal v roce 2000 Josef Sedloň a jeho agentura Lighthouse, to byl úlet na Mars😊 Pak Creamfield tuším 2002, kde odehráli neuvěřitelnej koncert Underworld a kde jsem nastupoval na pódium v totál narvaném stanu po Trávovi, kterej tam měl takovej úspěch, že se mi tenkrát nervozitou klepali ruce, když jsem dával první desku na gramec. Jenže hned po tom prvním tracku bylo jasný, že tohle bude neskutečnej mejdan a pak to bylo doslova euforický šílenství, na který se nedá nikdy zapomenout! A obdobně i jeden ročník Svojšic, už nevím přesně, snad 2003, kdy jsem hrál na narvané house stage místo plánovaných dvou hodin čtyři (ke konci mého regulérního setu za mnou přišel Džejár, který festival dodnes pořádá, že nepřiletěla hlavní hvězda z USA, DJ Jazzy Jeff a že když vidí tu atmošku, tak zda bych to nechtěl odehrát i za něj… chtěl jsem😊) a co tam se dělo, to už si dnes v klubech ani nedovedete představit. Vtipná historka k tomu je, že můj kamarád, DJ Sanny, s kterým dnes často vystupuji, tam byl tehdy jako návštěvník -to jsme se ještě neznali- a později mi vyprávěl, že když slyšel mou hudbu, skončilo tím pro něj techno a začal hrát house! A nejvtipnější, že když mě viděl o něco později na Summer Of Love, tak říká svýmu kámošovi DJ Easymu: „Ty vole, tady zas hraje ten amík, ten Jazzy Jeff, jak jsem z něj byl hotovej na Svojškách“. A Easy mu říká: „Ty debile, to je Fun z Hradce“…😊😊

V roce 2019 jste hrál na festivalu Defected Croatia, jaké bylo hrát po boku světově známých DJů?

Hraní na Defected byl každopádně splněnej sen! Vždyť na tomto ročníku vystupovali třeba Armand Van Helden, Claptone, David Penn, Joey Negro, Shapeshifters, Morales, Dimitri From Paris a prostě snad celá světová špička, včetně spousty mých oblíbenců. Takže hrát před fantastickým publikem, které tam vždy je a navíc si potřást rukou a prohodit pár slov s největšíma legendama house music je prostě nezapomenutelnej zážitek. A když vás ještě přijde přivítat Simon Dunmore, hlava celého Defected, který se před vámi ukloní a děkuje za krásnou music, to pak je tak nádhernej pocit, že to všechno má smysl.
A ještě jedna úsměvná storka i odtud: pár měsíců předtím mi dal kamarád k narozkám vinyl jednoho z největších hitů historie house music, Bucketheads – The Bomb, na obale s přáním k mým narozeninám od amerického producenta týhle pecky, slavného Kenny Dope Gonzalese z legendárních Masters At Work. Moc jsem to kámošovi nechtěl věřit a podezříval jsem ho, že to tam načmáral i s tím podpisem on. No a na Defected jsem se s Kenny Dopem potkal, tak jsem na to tak nesměle narazil. A on mě totál odzbrojil, prej: „Tak to fakt došlo? Jsem měl hlavně strach, aby to dorazilo k těm narozkám včas“😊

A otázka na závěr. Je možné si Vás někde teď poslechnout?

Slyšet mě můžete teď nejblíž v sobotu 6.5. v Peci pod Sněžkou v klubu Klondike, 27.5. na 2nd stage v Roxy a 24.6. na hlavní stage v Roxy na Climaxu Chrise Sadlera. Též v pražském Chapeau, teď si nejsem jist zda 2. nebo 3.6. A jinak hraji také každou středu večer lounge v baru hotelu Pytloun v Praze na Václaváku. A blíží se letní fesťáky, už roky hrávám vždy buď na Colors nebo Rock For People, tak snad to vyjde i letos.

Děkuji za rozhovor.

Díky za pozvání na rozhovor.